Třetí otázka

Zde je třetí soutěžní úkol. V následujícím textu se vám představí knížka. Vy musíte zjistit její název, autora a kromě toho napsat ještě další knížku, která se vám od tohoto autora líbí. Pátrat můžete kdekoliv – ve slovníku, na internetu, ve své nebo obecní nebo jakékoliv jiné knihovně, v cizí či vlastní hlavě, školních učebnicích…

Můj název je velmi zvláštní. Znamená vlastně rituální obřad. Tento obřad lze v mnoha formách nalézt u mnoha kultur nejen v Evropě, ale i u kultur asijských. O vzniku a původu tohoto rituálu existuje několik teorií, z nichž nejvýznamnější předpokládají, že se jedná o náhradu lidské oběti – tzn. nebyl obětován celý člověk, ale pouze jeho část. Často byl vykonáván u dětí, buď u malých při pojmenovávání nebo při jejich přechodu do dospělosti.
Můj děj s tímto rituálem také trochu souvisí. Děj však není podstatný, podstatné jsou obrazy, postavy a situace. Odehrávám se v maloměstě se zajímavými postavami. V podobném městě prožil můj autor své dětství a tak hodně čerpá z těchto vzpomínek. Filmová verze je velmi populární, kdybych však řekla jméno některého z herců a hereček, byla by to příliš velká nápověda, už tak vám dost napoví, že ho režíroval Jiří Menzel.
Můj autor už bohužel nežije, zemřel v roce 1997 ve věku necelých 83 let v Praze. Pohřben je v rodinném hrobě na hřbitově v Hradištku.
Knížku i film vám přiblíží následujících šest slov, která musíte uhodnout. Číslo v závorce je počet písmen:

Místo, kde se vyrábí pivo (7)
Zabíjení prasete na vsi (9)
Jednostopé vozidlo (7)
Opak prodlužování (10)
Zařízení sloužící k odvodu kouře z domu (5)
Příbuzný (5)

Odpověď

Zabijačka, komín, motocykl, zkracování… to jsou slova při kterých si každý vybavil nádhernou knížku Bohumila Hrabala Postřižiny.
Když bylo Bohumilu Hrabalovi šest let, přestěhoval se s rodiči a bratrem do nymburského pivovaru. Jak sám později vzpomínal, byla to doba kouzelného mládí, kdy „začal vnímat všechny ty krásy, které ho obklopovaly.“ Učarovalo mu nádherné prostředí i svérázní lidé na čele s jedinečným strýcem Pepinem. V roce 1970 vydal novelu Postřižiny, ve které toto období mapuje. Nahlíží tu někdejší maloměsto očima své matky. Děj není podstatný, podstatné jsou obrazy, postavy a situace. Dílo učarovalo miliónům čtenářů a dočkalo se veleúspěšného filmového zpracování. Stejnojmenný film v režii Jiřího Menzela patří k nejlépe hodnoceným snímkům historie české kinematografie.