První otázka

„Jsem knížka, kterou všichni znáte, mnozí z vás mě i četli, ale i ti, co mě nečetli, vědí, o čem jsem. Byla jsem několikrát zfilmována. V roce 1921 Theou Červenkovou, v roce 1940 Františkem Čápem, ale asi nejznámější je film Antonína Moskalyka z roku 1971 s Libuškou Šafránkovou a Jarmilou Kurandovou.
Poprvé jsem vyšla v roce 1855 ve čtyřech sešitech, od té doby jsem byla vydána snad třistakrát a přeložena do více než dvaceti jazyků. Dokonce někteří moje četná vydání sbírají a bylo z nich uděláno několik výstav.
Jsem vrcholným dílem svého autora, jeho idealizovanou vzpomínkou na dětství. Moje hlavní postava má i svůj pomník a své údolí, některé její výroky jsou velmi známé, ale to bych vám už moc napověděla. V němčovické knihovně jsem dokonce pětkrát, pokaždé v jiném vydání.
Víte už, co jsem za knížku?“

Odpověď

Všichni účastníci soutěže odpověděli správně, jednalo se opravdu o knížku Boženy Němcové Babička.
Máte-li chvilku času, poslechněte si úryvky z Babičky na stránkách Českého rozhlasu České Budějovice čtené Hanou Kofránkovou.

„Kdybych měla volit,tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět,v jakém bych já chtěla žít s rozkoší.“

Pokud se Němcová narodila opravdu 4.2.1820, její přání by se mohlo splnit za pár let. Myslíte, že v naší době by se paní Boženě žilo lépe?

• Původ této spisovatelky, jedné z výrazných autorek české obrozenecké éry a zakladatelky novodobé české prózy, je zahalen tajemstvím (podle některých odborníků je nemanželskou dcerou kněžny Kateřiny Zaháňské, nebo její sestry Dorethey a nejistota panuje i okolo jejího roku narození). Dle oficiálních pramenů se Němcová narodila jako Barbora Novotná (později Barbora Panklová) ve Vídni, vyrůstala v rodině Panklových v Ratibořicích u České Skalice. Výrazně ji ovlivnila rodinná výchova babičky Magdalény Novotné – prosté venkovské ženy. Jako sedmnáctiletá byla provdána za finančního úředníka Josefa Němce, který byl často služebně překládán. Spolu s ním a čtyřmi dětmi pobývala v Josefově, v Litomyšli, v Polné, Domažlicích, v Uherských Ďarmotech a v Praze. Manželství Josefa a Boženy Němcových však příliš šťastné nebylo, zejména kvůli hrubé a panovačné povaze J. Němce.
• Božena Němcová se díky osobnímu půvabu, přirozenému talentu a společenské angažovanosti stýkala s mnoha představiteli české kultury a představiteli vlastenecké inteligence, do jejichž společnosti pronikla během svého pobytu v Praze v létech 1842-1845. Tato léta jsou dobou jejího velkého duševního a vzdělanostního vývoje. Na Chodsku (1845-48) Němcová zase přišla do styku s lidovým světem a tradicemi, venkovský lid si ji velmi oblíbil.
• Když byl Němcové manžel přeložen po obvinění ze spiknutí do Uher, odstěhovala se i s dětmi do Prahy, kde opět navázala styky s vlasteneckými spisovateli. Tímto krokem sice vyřešila nesoulad v manželství, ale žila v bídě. Svého manžela nicméně několikrát v Uhrách navštívila. V roce 1853 zemřel její nejstarší syn Hynek a tato událost měla velký vliv na její chatrné zdraví. V roce 1861 se Němcová definitivně rozešla s manželem a odcestovala do Litomyšle redigovat své spisy, ale to se jí už nepovedlo. Koncem listopadu ji z Litomyšle do Prahy odvezl její manžel. Vánoce strávila se svými dětmi, o necelý měsíc 21.ledna 1862 zemřela.
• Zprávu o její smrti otiskly všechny české i německé noviny, smutečního průvodu se 24.1.1862 zúčastnilo tisíce lidí. Je pochována v Praze na Vyšehradském hřbitově.