OBECNÍ ÚŘAD NĚMČOVICE
Němčovice 37a
338 29 Němčovice
(3. 12. 1884 Stupno – 19. 11. 1964 Plzeň)
letech 1906–1911 učil v Němčovické škole hudební skladatel Josef Bartovský.
Narodil se v roce 1884 ve Stupně v učitelské rodině. Po studiích na reálce v Plzni a absolvování abiturientského kursu při učitelském ústavě v Praze musel podstoupit tvrdou školu putujícího kantora. V letech 1904–1905 učiteloval v Hůrkách, v roce 1905 ve Strašicích, kde ho v jeho muzikantských touhách podporoval vynikající houslista místního divadelního života MUDr. Vilém Pobuda.
Po prázdninách v roce 1906 se mladičký učitel Bartovský ocitl v Němčovicích za trest (nepřišel hrát jednou v neděli na varhany do kostela). Jeho působení v Němčovicích bylo pro něho i jeho okolí přínosem. Našel tu nejen dobré kolegy muzikanty, ale i hodné děti, klid pro práci a půvabné okolí s lesy, travnatými palouky a romantickým údolím Radnického potoka. Ve svých pamětech psaných pro rodinu dále uvádí: Dobrým kamarádem byl mi i syn pana řidícího František Kasík, tehdy vysokoškolák. Také selský synek Bohumil Hák docházel ke mně, vypůjčoval si ode mne knížky. Byl to takový vesnický písmák. Měl zvláštní zálibu ve skládání jiných textů na melodie národních písní a o muzikách je rád zpíval. Od něho jsem si tehdy některé texty opsal a po důkladné úpravě vznikly ,pozdější „Veselé polky z Rokycanska“.
Ovlivňoval ho i čilý hudební ruch v sousedních Radnicích za působení ředitele kůru Jana Kašpara, účast při radnických koncertech, v radnickém kvartetu i při zkouškách hornické hudby. Dobrý vliv na něho měl radnický básník a redaktor Petr Fingal i výborný houslista učitel Václav Rikl, který byl po dlouhá léta dirigentem Mužského pěveckého sboru radnického Sokola.
Také radničtí ochotníci mají na něho dobré vzpomínky. Napsal pro ně jednoaktovou operu „U zlatého slunce“ a společně s nimi ji nastudoval a sám dirigoval. Přestože jeho operní prvotina bylo dílo nedokonalé, působila potěšení divákům i účinkujícím a dokladuje plodnost jeho němčovického působení.
Své odborné hudební vzdělání získával teprve v době svého existenčního osamostatnění. Stal se soukromým žákem profesora Karla Steckera a v letech 1921–1922 studoval na mistrovské škole pražské konzervatoře ve třídě Vítězslava Nováka. Od roku 1912 do roku 1914 učil v městečku Mýtě. Po válce se konečně Bartovský usadil v Plzni jako profesor hudby v učitelském ústavu a zde působil až do konce svého života.
Bartovský vystupoval občas jako dirigent v Plzeňské filharmonii, byl dlouholetým sbormistrem Pěveckého sdružení západočeských učitelů, sestavoval a cvičil na učitelském ústavě žákovský orchestr, byl hudebním kritikem plzeňských deníků, psal učebnice hudební teorie a sborového zpěvu, napsal celkem 7 oper a další hudební díla. Mnohé byly inspirovány jeho pobytem v Němčovicích.