OBECNÍ ÚŘAD NĚMČOVICE
Němčovice 37a
338 29 Němčovice
Němčovice
Osada Kamenec nevznikala postupně jako okolní obce, ale byla založena roku 1760 majitelem Liblínského panství baronem Ledeburem a osídlena německými dělníky.
Ti se postupně počeštili a dnes je připomínají jen četná německá jména v okolí. Malebné zalesněné údolíčko, kde osada vznikla, patřilo ke katastru obce Němčovice, a tak spolu tvořily nedílný celek se společným úřadem a starostou až do 50. let 20. století.
Zpočátku se v Kamenci dolovalo uhelné podloží, ze kterého se louhováním, vařením a spařováním vyráběl kamenec a zelená skalice. Kamenec byl bílý a skalice zelená, a tak se kromě českého názvu osady Kamenec používal i název německý Weissgrün. Přistěhovalí němečtí dělníci získali od vrchnosti povolení pokácené dříví z míst dolování použít na stavbu obytných stavení. Takto vzniklá dělnická osada čítala zpočátku asi 20 domků.
Později přešlo Liblínské panství i s osadou Kamenec a částí Němčovic do majetku vévody Nasavského, kolem roku 1800 do vlastnictví hrabat Wurmbrandů. Hrabě Wurmbrand byl pán podnikavý, zvětšil a rozšířil dolování a továrny zvané „olejny“ na výrobu kyseliny české zvané „oleum“. Kromě toho se zde získávala síra ve speciálně k tomu zřízených pecích, byl vyráběn „kostík“ (fosfor) a skalice modrá (měděnka). Z odpadů při výrobě české kyseliny (oleum) zvaných „kaput-mortum“ byla získána barva „andělská červeň“. V této době se obec rozrostla o další obyvatele a stavení, kterých zde již bylo 50.
V roce 1850 koupil doly a továrny v Kamenci kníže Auersperg. Zpočátku továrna i těžba stále ještě prosperovala, ale postupně výroba kyseliny sírové zcela nahradila v průmyslu kyselinu českou (oleum), takže „olejny“ v Kamenci úplně zanikly. V roce 1891 byla postavena továrna na umělá hnojiva, ale ani ta již neměla dlouhé trvání. V roce 1906 byla výroba zastavena, továrny zrušeny a podnik byl v roce 1907 prodán firmě Šimon Hofmann v Plzni. Ta obnovila výrobu červené barvy z kyzových zbytků, ale pouze s deseti dělníky. Trochu oživení nastalo ještě v době 1. světové války, kdy se opět začalo s těžbou kyzu sirnatého pro válečné účely. Po válce byla těžba zastavena a šachty zatopeny vodou. Pro místní obyvatele to byla jistě těžká doba, práci museli hledat v širokém okolí. Od té doby se obec stále vylidňovala a stávala se pro svou obnovenou přírodní krásu spíše oblastí rekreační a turistickou.
