Sloup se sochou Ecce Homo

Socha Ecce Homo (čti Ekce homó) vyjadřuje biblický motiv, výjev. Pochází z roku 1722, z počátku osmnáctého století, kdy Čechům vládl poslední čistokrevný Habsburk Karel VI, vrcholila doba baroka. Rakouská monarchie stále zápasila s nájezdy Turků na Evropu, které do boje posílal paša Ahmed III. Právě na Turky platil slavný italský vojevůdce v rakouských službách, který je na počátku osmnáctého století dvakrát porazil na hlavu a zahnal je zpět za řeky Sávu a Dunaj. Tento vojevůdce se jmenoval Raimondo Montecuccoli (čti Montekukoli). Z jeho rodiny pocházel také i kníže Pius Montecuccoli, který krátce držel liblínské panství a to v letech 1721 -1725. K liblínskému panství také v té době patřila se dvorem Žíkov obec Olešná.

Sloup se sochou Ecce Homo byl postaven v roce 1722 a stál na začátku cesty vedoucí ke hradu Libštejn. Ten byl již v té době téměř padesát let v rozvalinách po švédských nájezdech. Socha stála mezi dvěma vzrostlými jasany až do roku 1994 při silnici z Radnic k Liblínu u dvora Zavadilka, u hranic katastru Olešné a Liblína. V devadesátých letech byl podstavec a dřík v žalostném stavu, na pískovec působila destruktivně z jedné strany posypová sůl ze silnice, z druhé strany umělá hnojiva rozmetaná na blízkém poli a hrozilo tak zřízení památky. V roce 1995 byla socha odvezena k restaurování. Mnozí si mysleli, že sochu někdo ukradl a případ vyšetřovala i policie. Naneštěstí sochař, kterému byla práce svěřena zemřel. Úřednice, která práci zadala, odešla z úřadu na mateřskou a tak to vypadalo, že socha se do našeho kraje už nevrátí. Až do roku 2004, kdy starosta obce Němčovice na sochu náhodně vzpomenul. Po jednání zastupitelstev obcí Liblín a Němčovice, darovala obec Liblín tuto nemovitou kulturní památku do vlastnictví obce Němčovice a tak mohly započít práce na její obnovení a instalaci. Bylo nutné zjistit, kde se jednotlivé díly po tak dlouhé době nacházejí. Podstavec s dříkem ležel na jedné zahradě v Ruzyni, socha Krista byla uložena v Lapidáriu Nadace Český barok v Rámové ulici v Praze, hlavice nebyla nalezena vůbec. Právě obava o odcizení obnovené památky vedla současné majitele k tomu, proč se nakonec rozhodli umístit ji přímo do obce, kde bude stále na očích. Práce na obnově památky byly svěřeny akademickému sochaři Petru Vitvarovi.
Socha je z pískovce, na čtvercové desce je čtyřboký ořímsovaný sokl, zdobený na přední straně reliefním znakem Montecuccoliů, v té době držitelem liblínského panství, na zadní straně je vytesaný letopočet 1722. Sokl nese hladký válcový dřík s kompositní hlavicí, ozdobenou volutami, festony a okřídlenými hlavičkami andílků (voluty jsou závitnice, spirálové závity, festony jsou závěsy z listí nebo květů). Na hlavici stojí postava zbičovaného Krista, oděného v plášť, ve svázaných rukách při levém boku drží pozlacenou cukrovou třtinu, hlava pootočena doprava, nad ní zlacená svatozář.
Velmi cenný originál sochy Krista bude zanedlouho po restaurování umístěn do kaple, aby již nebyla vystavena povětrnostním vlivům, vandalům a zlodějům. Kaplička je v letní turistické sezóně otevřena pro veřejnost, takže bude možné si originál sochy prohlédnout.
Název této sochy Ecce Homo – latinsky Ejhle člověk se vysvětluje v bibli. Podle Janova evangelia tak zvolal Pilát k židům a ukázal na zbičovaného Ježíše s trnovou korunou.
Karel Ferschmann