V poslední době již není mnoho věcí, které by moderního člověka vyvedly z míry. Avšak nedávno jsem byl svědkem události, jejíž vznik jsem zprvu přisoudil působení nadpřirozených sil. Stala se brzy ráno 13. prosince v hale rokycanského nádraží. Lidé čekající na příjezd vlaků. Ruce roztaženy daleko od sebe, ve kterých křečovitě svírají listy denního tisku. Upřeně hledí do řádků a kroutí hlavou. Jejich zrak je upřený do jednoho místa v novinách. Napětí ve vzduchu se dá krájet.Ticho nádražní haly prorazí až výkřik jednoho asi padesátiletého muže: „No to snad není možný!“ Pak rychle zmuchlá přílohu deníku Rokycansko a vhodí ji do nejbližšího koše. Následuje ho další a pak ještě další.
Moje nervozita dosahuje vrcholu. Co se to jenom děje? Rychle si za drobné kupuji noviny, otevírám přílohu Rokycansko a hledám místo, kam všichni zírali. Co to jenom mohlo být. Najednou se všechno vysvětluje. Uprostřed jedné ze stránek je fotografie a na ní ON, známá postavička rokycanského okresu. Tak copak zase provedl?! Sedám si a začínám číst. Můj předpoklad, že někoho zase podvedl, udal nebo chce pobavit občany senátorskou kampaní, byl bohužel chybný. Můj úsměv se pomalu vytrácí. Člověk, který ublížil nebo uškodil tolika lidem, je zde na celé stránce Rokycanského deníku opěvován jako lidumil a jako starosta obce dáván za vzor všem starostům okresu. Vykřikl jsem: „No to snad není možný!“ a přílohu Rokycansko vyhodil do nejbližšího odpadkového koše.
A co tedy pan starosta dělá pro lidi? Zkusil jsem se proto zastavit v obci a podívat se na ten zázrak. Skutečně je znát obrovský skok k civilizování vesnice. Tolik zákazových, příkazových a informativních značek opravdu stačí pro malé město. Kdyby je někdo přehlédl je pro jistotu jedna ze dvou silnic z nepochopitelných důvodů přehražena sloupky a to ve dvou řadách, které silně připomínají protitankové zátarasy budované k ochraně budovy Rádia Svobodná Evropa v Praze. Rovněž i autobusové nádraží působí velmi kultivovaně. Bylo prý zřízeno na náklady obce pro dopravní firmu, kterou vlastní syn pana starosty. Že se jedná převážně o vraky autobusů, pod kterými jsou olejové skvrny jako jídelní stůl není žádný problém, neboť starosta jako zarputilý ochránce přírody by nikdy nedopustil, aby byla příroda poškozována. Jedná se zřejmě o neškodlivé skvrny. Stejně jako skvrny z vraků automobilů rodiny pana starosty, které jsou natahané na obecní skládce. Zde je jistě všechno v pořádku, vzhledem k tomu, že by byla možnost vytékání škodlivin do potoka, který zde pramení. Pan starosta by jistě přinesl nějakého přiotráveného čolka. Věřím, že je vše v pořádku. A co tedy pan starosta dělá pro lidi? Jistě ke zkvalitnění života patří i koupání v místním koupališti za horkých letních měsíců. Jistě je udržované jako v okolních obcích. Okolo je nový plot. Nová klouzačka. Nová je i stará polorozpadlá stavební buňka neurčitého účelu. Nová tabulka o zákazu koupání psů. Při pohledu do kalné bahnité břečky však pro nic jiného než pro koupání psů využitelná není.
A co tedy pan starosta dělá pro lidi? Prodeje obecních pozemků jistě budou k dobru věci. Jsou jich desítky. Všechny se rodí v hlavě starosty. Důvody jsou nepochopitelné. Jen několik je zřejmě určeno pro chatky či zahradní domky. Členka zastupitelstva dělá odhady pozemků? Starosta dělá smlouvy a zajišťuje převody administrativně? Vždyť nemá žádné právnické vzdělání? Jestli se jedná nebo nejedná o konflikt zájmů není na mě. Stejně jako právní platnost uzavřených smluv. A co tedy pan starosta dělá pro lidi? Zkusím tedy internet. Velmi pěkné internetové stránky. Jsou opět plné chvalozpěvu na pana starostu. Je to možné? Po krátké době zjišťuji, že stránky pro obecní úřad zajišťuje syn pana starosty. Nedá se nic dělat a k odpovědi na tuto otázku najdu odpověď snad v kronice obce. Sháním informace, kdo by mi umožnil nahlédnout do stránek kroniky. Kroniku vede manželka pana starosty. Jakékoli akce pořádané obecním úřadem se odehrávají prostřednictvím firmy pana starosty. Za obecní peníze se opravuje bytový dům, kde bydlí pan starosta a člen obecního zastupitelstva. Vzdávám se. Už se vzdávám. Tohle už není ani legrace. Jak je možné, že tenhle naprosto ojedinělý rodinný podnik za státní peníze nikomu nevadí. Kde je činnost zastupitelstva obce? Jak to dovolí? Odpovědi jsou bohužel pouze v otázkách. Kde a co dělá deset nezaměstnaných v tak maličké obci? Do jakých rukou přechází obecní pozemky? Komu se opravuje byt nebo poskytují výhody z obecní kasy při opravách domů? A co tedy pan starosta dělá pro lidi? Zase je to náš známý ON. Bez toho, abych uvedl jeho jméno nebo název obce, je mi jasné, že většině lidí jsou tyto údaje jasné. Bohužel musím oznámit, že se zázrak na Rokycansku nekoná.
Autor: Martin Černý
Zdroj: Rokycanský deník