Vánoce roku pět se nezadržitelně blíží. Současný předvánoční čas je ve znamení domácích úklidů, nakupování dárků a pečení cukroví. Tento shon zastaví – jakoby mávnutím kouzelného proutku – až štedrovečerní večeře. Pamatujme, že vánoční svátky bychom měli věnovat nejenom svým blízkým, ale vzpomenout i na ostatní, kteří nám sloužili a pomáhali po celý rok. V tomto adventním čase je určitě vhodné podělit se s Vámi o krásnou, starou bajku, kterou sepsal němčovický řidící učitel pan Josef Hylák v roce 1893:
Vánoce zvířat.
„Starobylá pověsť vypravuje, že o svaté noci vánoční dopřává Hospodin zvířatům daru řeči. Tu scházejí prý se živočichové o půlnoci na pustém místě buď ve hlubokém lese nebo v šírém poli, aby zde Stvořiteli žalovali na útrapy, jichž musí snášeti od svých tvrdých pánů – lidí. A věru, dosti je toho, co zvířata oprávňuje k žalobám. Zde zmořený pes do těžkého vozíku zapřažen táhne o hladu. Tam tvrdý vozka hubeného koníka do kopce pobízí klením a bitím. Tu surový pasák hladovou kravku honí po palouce obuškem. Onde zas ptáče smutně svůj život tráví v kleci, jež se mu stala vězením. Slitujte se, o lidé, nad ubohou němou tváří a za pomoc i úžitek, jež vám zvířata poskytují, vlídně s nimi zacházejte!“ Povídku znalo před více než sto lety v němčovické škole každé dítko. Tak šťastné a veselé!
