Poslední dubnová noc se nazývá Filipojakubská nebo-li Valpuržina. Je to noc plná kouzel a čar. Dnes ji vnímáme především jako „pálení čarodějnic“. Je spojena s mnohými čarovnými rituály.
Již od pradávna se v tento den na ochranu před čarodějnicemi, na kopcích pálily ohně a tato tradice „pálení čarodějnic“ se dochovala až dodnes. Muži v tento den staví velké hranice. Dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice, připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek. Večer se zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata, vyhazují je do výše, prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Děvčata přeskakují ohniště. Společně se pak všichni radují.
Aby se lidé před čarodejnicemi ochránili, museli mít u sebe květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii a další křesťanské předměty, chránící před zlem. Na vesnicích navíc bylo nutné ochránit i úrodu a dobytek. Kdyby tuto noc neměli v chlévě zelené větévky na hnojniště či neměli chlév osypán dokola pískem, čarodějnice by je učarovaly, což by způsobilo poškození úrody i dobytka.
Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve vyhazování zapálených březových, košťat do výše, stavění a hlídání májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání květů kočiček i další.
Autor: kafe
