Víte, kde bere vaše obec peníze na placení energií, na opravu veřejného osvětlení, na opravu rozbité místní cesty, na odvoz odpadků, na telefony a na řadu dalších platebních povinností?
Pochopit současné financování obcí není příliš jednoduché. Nejdříve je třeba vytvořit a schválit obecní rozpočet, což je sumář předpokladů o plánovaných možnostech, jak naplnit obecní kasu a co všechno se pak musí z té kasy zaplatit. Bohužel, rozdíl mezi představami zastupitelů na začátku roku a na jeho konci bývá často dost rozdílný. Popravdě řeknu, že mě trvalo několik let, než jsem pochopil, jak to funguje v praxi. Tak předně – peníze získává obec především ze čtyř zdrojů – z výběru daní od státu, z obecních poplatků, z dotací a z vlastní hospodářské činnosti (lesy, byty apod.)
Pojďme se dnes společně podívat na ten zdroj první – ve veřejnosti také nejvíce diskutovaný – na tzv. rozpočtové určení daní. Jak to funguje? Pokusím se popsat tento systém velmi zjednodušeně: Stát vybírá prostřednictvím finančních úřadů všechny možné i nemožné daně. Když se daně vyberou, začne je ministerstvo financí přerozdělovat. Jedna z těch všech vytvořených fiktivních hromad patří městům a obcím. Velikost hromady je přímo odvozena od toho, kolik peněz stát vybere. Hromada se rozdělí na dvě stejně velké poloviny – první polovinu shrábnou čtyři města – Praha, Brno, Plzeň a Ostrava. Druhá polovina se pak rozdělí mezi zbývajících cca 6600 obcí a měst. Všem se platí přepočtem podle tzv. koeficientu, jehož velikost je odstupňovaná a závislá na počtu obyvatel obce či města. Například ty nejmenší obce do sto obyvatel mají také nejnižší koeficient 0,43, který se postupně skokově zvyšuje 0,51, 0,53, 0,56 atd., až dojdeme ke koeficientu 2,7. Zjednodušeně řečeno – do rozpočtu malé obce přibude místo stokoruny na jednoho obyvatele jen 43 Kč a Praha dostane místo stovky na hlavu, korun 270. Musíte uznat, že tento způsob přerozdělování daní je zcela postavený na hlavu a věřte, že ze mě nemluví žádná závist. Přeji peníze všem, ale opravdu mají občané na venkově méně potřeb, než ve velkém městě? Nezohledňují se zde ani investiční možnosti jiných zdrojů. Jak známo, komerční poskytovatelé raději investují ve velkých městech, protože tam např. na sto metrů položeného kabelu „pověsí“ tisíc odběratelů, zatímco u nás v obci tři. Podle toho to také na dnešním venkově vypadá. Boj malých obcí o více peněz (rozuměj spravedlivější přerozdělení) stále nekončí. Před rokem vyvrcholil vystoupením asi tisíce malých obcí ze Svazu měst a obcí, (který stále více hájí zájmy těch bohatších měst). Malé obce si pak založily nové sdružení – Sdružení místních samospráv ČR. Jak dalece bude tato organizace hájit jejich zájmy, to se ještě uvidí.
Ale to ještě není zdaleka s tím rozpočtovým určením daní všechno. Už jsme si řekli, že při přerozdělování daní je výchozím údajem pro stanovení velikosti koeficientu, počet obyvatel přihlášených v obci k trvalému pobytu k 1.1 daného roku. Tento údaj následně zveřejní ministerstvo financí přibližně v polovině roku ve své vyhlášce, která je pak závazným dokumentem pro finanční úřady. Teprve až příští rok dostávají obce podle tohoto koeficientu od FÚ peníze. Je jasné, že to už může být početní stav obyvatel v obci úplně jiný. A tak se to opakuje stále dokola. Peníze pak FÚ postupně posílá v průběhu roku na účet obce – někdy více, někdy málo, někdy nic.
Tento systém způsobuje v praxi i komické situace, které jsme již viděli v televizi. Město či velká obec zjistí, že by se mohlo dostat k vyššímu koeficientu, kdyby počet obyvatel přesáhl např. patnáct tisíc. Stačilo by jim nějakých dvě stě padesát novým občanů a bylo by to. Proto začnou před koncem roku lákat občany k tomu, aby se přihlásili k nim do obce. Oznámí, že vyplatí každému tři tisíce, když se k nim přihlásí k trvalému pobytu. Adresu dodá sama obec – jeden obecní byt. Je jasné, že se tak musí stát nejpozději do 31.12. Občan se po novém roce může přihlásit zpět do svého původního bydliště, takže ani občanku si nemusí měnit. Město či obec sice vyplatí najednou tři čtvrtě milionu korun ze svého rozpočtu, ale v tom dalším, následujícím roce dostane třeba o patnáct milionu korun více, díky vyššímu koeficientu. Žádnému úředníkovi najednou nevadí, že se do toho bytu tolik lidí nevejde. Tady platí to české – účel světí prostředky.
A na malé obce se vrší další a další problémy. Taková Plzeň si musí pravidelně drbat hlavu, za co utratit těch pět miliard, které jí přistanou každý rok do městské pokladny, zatímco malá obec neví, co platit dříve. Všechny papíry tady musí dělat jeden neuvolněný starosta, bez úředníků a mnohdy bez odborných znalostí. Musí se také sám někde jinde živit. S tím málem času co mu zbývá, za malou, spíše symbolickou odměnu, prostě všechno nestihne. Kde by také měla taková stopadesátihlavá obec brát peníze na uvolněného starostu, když podle platných tabulek by měl mít uvolněný starosta min. mzdu 23 tis. hrubého? Mzda starosty by tak „sežrala“ téměř polovinu obecního rozpočtu. Opravdu mají lidé ve městě a na venkově stejné možnosti? Co vy na to?
