Neznám člověka, který by miloval zvuk motorové pily nebo cirkulárky. Možná je lidí zbožňujících agresivní pištění obou pil ještě míň než těch, co si libují v poslechu vrtaček, sbíječek, mixérů a bouchání při naklepávání řízků.
Zvlášť když se pila prořezává nedělním odpolednem na ospalém venkově, kde hlavní silnicí projede jedno auto za hodinu.
Bylo mi lhostejné, že pod nedělním odpolednem si na venkově Pražáci představí klidné posedávání nad kávou a bábovkou nebo jízdu na horském kole, kdy onu bábovku vyklepávají neúspěšně z těla. Neděle by měla být prostě svátkem klidu obecně. Nejde jen o fakt, že si někdo z města vyrazí za tichem venkova, mluvíme o postoji vůči dnu, který se odnepaměti v křesťanském světě chápe jako zcela výjimečná událost.
Všude jinde tomu lidé rozumějí, ale na českém venkově jen někdy. Pracovní neděle, zedníci usrkávající pivo na lešení od časných ranních nedělních hodin, to vše patřilo ke koloritu socialistické éry. Každý den měl stejnou cenu, žádný nebyl úplným svátkem s výjimkou oslav 1. Máje či „Vítězného února“.
Lidé na vesnicích svépomocí stavěli domy, okopávali zahrádky, kde pěstovali všemožnou zeleninu, sekali trávníky a vozili dříví z lesa, který patřil tehdy všem. Volný čas jim pomáhal přežívat mizérii komunismu. Uklízelo se, pěstovalo, řezalo, sekalo a pak i v klidu popíjelo, ale nebyla to relaxace, na niž je zvyklý Francouz nebo Ital.
Přemítal jsem, zda sousedé tuší, že řezání dřeva po nedělním obědě je problém. Zda je vůbec napadne, že by měl člověk zvolnit tempo a relaxovat a že pokud to nectí všichni, byť jeden jediný člověk si myslí opak, připraví všechny ostatní o ticho a pohodu, bez které se relaxovat nedá.
Vyšel jsem ven a sledoval trojici mužů, jak bez zardění připravuje dřevo na stavbu chlívku nebo čehosi podobného. Na jejich tvářích nebyl chlup pochybností, že nedělají nic špatného. Jakápak neděle? Co to je?
Společnost, která nemá posvátné chvíle, obecně respektované, nedrží pohromadě. Pokud si každý tvoří vlastní rytmus života, svoje svátky a bezohledně narušuje posvátno těm druhým. Pokud chcete věc, která by měla být samozřejmá, podnikáte zcela zbytečný žabomyší spor. Musíte asertivně požádat, zda by někdo jiný nectil věc, která nemá úplně jasnou tradici a jelikož není zcela samozřejmá, vše závisí na dobré vůli.
Šel jsem požádat sousedy na chalupě, aby cirkulárku zastavili. Podívali se nevěřícně na mě a pak na sebe a poté bezelstně opáčili: „ A kdy to máme udělat, když chodíme do práce?“ Hořce jsem se usmál.
Milan Fridrich, autor je ředitelem zpravodajství ČT
Autor: Milan Fridrich, ředitel zpravodajství ČT
Zdroj: Deník.cz
