Neděle v útulku


V neděli, 2. října se uskutečnila v odchytovém zařízení Mikroregionu Radnicko – Útulku pro psy v Němčovicích, akce pro širokou veřejnost nazvaná Neděle v útulku. Útulek slaví první rok svého provozu. Zároveň byly ve 14 hodin slavnostně otevřeny nově vybudované výběhy pro psy. Otevřeno bylo pro veřejnost od 12 do 18 hodin.

První rok je v provozu němčovický útulek pro psy

V neděli krátce po obědě přivítal starosta obce Němčovice přítomné v odchytovém zařízení Mikroregionu Radnicko, v Útulku pro psy v Němčovicích. V úvodu uvedl, že: „ve středu tomu bude přesně rok, co jsme zde stáli společně s panem Zdeňkem Srstkou a slavnostně přestřihli pásku tohoto útulku a začali tak psát pomyslnou knihu nových psích osudů. Kniha prvního ročníku je téměř zaplněna a my už známe řadu příběhů – někdy veselých, někdy smutných.“

Dále řekl: „Teprve po několika měsících provozu jsme zjistili, jak složitou problematikou jsou toulaví a zaběhnutí psi. Nutno dodat, že také často psi nechtění a odmítaní. Podle naší platné legislativy je pes věc a obec je povinna se podle tohoto zákona o nalezenou věc postarat po dobu šesti měsíců. Teprve po uplynutí této doby s ní může nakládat jako s věcí vlastní. Tento problém nakonec donutil sdružení obcí Mikroregionu Radnicko, kterých je v současné době 24, vybudovat zařízení, které by pomohlo usnadnit život starostům obcí, už tak zavalených spoustou administrativy a dalších povinností, ke kterým předtím přibyla ještě povinnost postarat se o zatoulaného psa, kterým ho kdosi přivedl domů. Mikroregionu Radnicko přibyla také povinnost financovat provoz tohoto útulku.

Dnes máme problém relativně vyřešen, útulek s maximální kapacitou dvaceti psů funguje, odchyt psů zajišťuje odborně vyškolený pracovník, pan Správka, má k dispozici veškeré vybavení, včetně speciálního přívěsného vleku pro transport psů. V regionu jezdíme na zavolání starosty nebo policie, mimo region na základě objednávky obecního úřadu a to v případě volné kapacity zařízení. Za rok prošlo útulkem celkem 82 psů, z toho bylo 45 psů, 27 fen a deset štěňat. Provoz útulku ale není zadarmo. Jeho rozpočet činil za jeden rok jeho provozu 270 tisíc korun. Pobyt jednoho zatoulaného psa nás tak stojí v průměru 3 292,– Kč. Další výdaje investoval mikroregion do samotného vybudování útulku, což bylo téměř 700 tisíc korun a letos dalších 180 tisíc korun na postavení výběhů a technického skladu. Naštěstí téměř polovinu finančních prostředků poskytl na výstavbu útulku a jeho rozšíření Plzeňský kraj, za což je třeba mu poděkovat. Rentabilita útulku z pohledu jeho provozních nákladů je podle mého názoru nastavena přiměřeně, je na dobré úrovni, což je způsobeno především osobním nasazením ošetřovatelek, dobrovolníků a sponzorů. Bez nich bychom měli podstatně větší problémy, nezapomeňte, že při obsluze pejsků je potřeba pracovat prakticky v nepřetržitém provozu, soboty, neděle, ve svátek. Dobrou zprávou je, že v posledním čtvrtletí jsme se již dostali z červených čísel do černých. Ze začátku bylo totiž potřeba pořídit ještě spoustu drobností, které nám chyběly, což zvyšovalo provozní náklady.

Útulkem za rok jeho existence prošlo 82 psů. Tento počet ukazuje, že problematika toulavých psů je vážná. Nejen, že volně pobíhajících psů krajinou přibývá, přibývá také občanů, kteří se z různých důvodů snaží svých čtyřnohých přátel různým způsobem zbavit. Telefonují do útulku, že již nemohou mít psa doma, protože se stěhují z chalupy do bytu, nebo, že pes chytá sousedovo slepice, nebo také a to často, že už nemají peníze na jeho krmení. Všechny tyto žádosti musíme odmítat, neboť bychom měli za chvíli plno a pro zaběhnuté pejsky by tu nebylo místo. I pro občany platí, že je vlastnictví psa zavazuje a mají povinnost se o něj starat a to až do doby, než jej smluvně předají jinému. Jenže – když to nejde po dobrém, zkouší to jinak. Psa v lepším případě někam odvezou a vypustí, v horších případech uvážou někde u zastávky, nebo u stromu a spoléhají na to, že pejska někdo včas objeví. Našli jsme psa zavřeného v bedně na vejce, nebo dva ve sněhové závěji, přičemž jeden z nich mráz nepřežil, nebo jsme také našli dva krásné kastrované pejsky uzavřené v luxusní psí přepravce. Nutno dodat, že s tímto jsme počítali od začátku, nevyhne se mu žádný útulek. Jednání některých lidí bohužel, nelze pochopit. Proto se také snažíme po nich velmi intenzivně pátrat, jak přes internet, tak za pomoci policie. Několikrát se nám to i podařilo. Pokuta sice způsobený psí stres nezažene, ale alespoň něco málo zůstane pro pocit, že jsme opuštěnou psí duši nehodili přes palubu.

Obecný problém toulavých psů je současností. Přeplněné útulky o tom vypovídají. Spirála se roztáčí především předáváním pejsků zdarma do nových rodin, do pěstounské péče nebo do adopce. Pejska vydáme a za tři, čtyři měsíce přijde nový majitel zpět a přivede sebou pět štěňat se slovy: jsou přece od vaší útulkové fenky, tak se o ně postarejte. Jediným řešením by byla kastrace všech psů vydávaných z útulků – to jak psů, tak fen. Bohužel, tento postup by významně zdražil veterinární platby za pobyt psa v útulku – cena za kastraci u psa je cca 1200 Kč, u feny cca 2200 Kč. Je to ale jediný způsob, jak tuto spirálu zastavit a to by se musely kastrace provádět ve všech útulcích. Na to se prostě nenajdou peníze nikde. U nás zatím kastrujeme jen psy typu pitbul teriér a stafordšírský teriér.

V našem útulku je průměrný pobyt odchyceného pejska 39,8 dní. V současné době je v útulku 9 psů – Carlos, Dixi, Elektra, Fido, Fugas, Goro, Míša, Toro a Žaneta. Jména jim dáváme postupně v abecedním pořadí, jak přicházejí. Zatímním rekordmanem je Fido. Je v útulku už půl roku. O hrubosrstého temperamentního jezevčíka zřejmě nemá nikdo zájem. Větší část odchycených psů se daří především díky facebookové sociální síti a Rokycanskému deníku vrátit původním majitelům – 28 psů (34%) nebo je předat do pěstounské péče. Za uplynulý rok to bylo 39 psů (47%) a do adopce jsme předali 6 psů (8%) a 10 štěňat. Do nových rodin jsme předali tedy více jak větší polovinu pejsků (55%). Pro občany, kteří se dostanou do závažných životních problémů, zajišťujeme za úplatu péči o jejich pejsky na tzv. hotel. Jedná se především o pobyt jejich páníčků a paniček v nemocnici. V tomto roce jsme tak poskytli pomoc pro 3 psy.

Práce v útulku je zajímavá a musí jí dělat především lidé, kteří mají pejsky rádi. Máme štěstí, že takové pečovatelky u nás máme. Květa, Dana a Lenka nehledí na své volno a pomáhají, kde můžou. Postaraly se také o dvoje štěňata, jejichž maminky už přišly do útulku nakryté. Ještě štěstí, že o štěňátka je poměrně velký zájem a rychle jsme pro ně našli nový domov. Psí příběhy, které známe, jsou mnohdy veselé, dojemné i smutné. Zmíním tři příklady:

Do útulku přijela paní, která krátce předtím musela nechat utratit svojí labradorku pro nějaké závažné onemocnění, které se nevyhýbá ani psům. Plakala, smutnila, až došla u nás ke kotci, kde byla připravena k předání do pěstounské péče také labradorka. Když fenku uviděla, zajásala s výkřikem: Ta je stejná jako byla ta moje! A co víc – fenka nečekala a skočila jí sama do náruče a než paní vyřídila papíry, seděla fenka v jejím autě. Možná se mohou převtělovat i psi! Ta paní v to musela zcela jistě uvěřit. Pro nás to byla velmi radostná a emotivní událost.

Divili byste se také příběhu, kdy přišla do útulku paní v jiném stavu a vzala si do adopce pejska. Řekli byste – další dobrá duše, ale jen do chvíle, než jsme se dozvěděli, že odjela zanedlouho do Prahy, tam porodila a dítě nechala v porodnici k adopci. To prostě nepochopíte.

Třetím příběhem – už s dobrým koncem – je příběh jedné paní, která měla jít do nemocnice na operaci. Měla doma starého psa, který už nechodil a uvažovala, že ho nechá uspat, než odjede. Pak se jí ho ale sželelo a požádala nás o ubytování. Pejsek po několika dnech přestal čůrat pod sebe, začal chodit a jeho zdravotní stav se výrazně zlepšil. Začal chodit i na procházky. Zjišťovali jsme, čím to bylo a zjistili, že zatímco u nás byl venku na vzduchu, paní ho zavírala v dobré víře do koupelny, aby mu bylo teplo. Protože se jednalo o dlouhosrsté plemeno, nemohlo mu tam být u radiátoru dobře a pomohl mu až pobyt u nás. Paní po návratu z nemocnice slíbila, že už ho zavírat nebude a nechá na venku na zahradě. I takový psí příběh s dobrým koncem se u nás stal.“

Závěrem poděkoval starosta všem, kteří pracují ve prospěch útulku, pečovatelkám, venčitelkám, odchytovému pracovníkovi, veterinářům MVDr. Vavřičkové a MVDr. Bejčkovi, mediální podpoře Rokycanského deníku, za podporu starostkám a starostům, sponzorům a v neposlední řadě ještě jednou Plzeňskému kraji. A úplně nakonec připojil ještě jedno přání – aby útulek stále nacházel dobré duše, které jsou ochotny brát si pejsky z útulku. Bez nich by totiž práce v útulku ani neměla smysl. Díky.

089-1.JPG

Komentáře