Krajina, důmyslně budovaná selským a malorolnickým lidem, statkáři a šlechtou, vzala za své. Rozoráním luk a pastvin, polních cest, mezí, likvidací lesíků a remízků, vysušením mokřadů a ostatních přírodních nik zaniklo faktické vlastnictví a vztah k rodné hroudě.
Družstevní hospodářství, řízené okresními tajemníky, dalo moc do rukou bezzemků a ze svobodného selského a malorolnického lidu udělalo pacholky. Scelené lány se začervenaly rudými máky a americký brouk se stal třídním nepřítelem. Těžká mechanizace, DDT, megatuny práškových hnojiv a mičurinské metody způsobily své. Napravit tento stav nedobrého hospodaření v krajině bude úkol pro několik generací. Jedna z možností, jak dojít k cíli je především provedením komplexních pozemkových úprav.
Na další úpravy krajiny chybí peníze. Bylo by možné využít dotací z Evropské unie, ale ty jdou především vlastníkům půdy, vlastníkům zvířat a na rozvoj venkova. Současní držitelé pronajaté půdy proto dělají všechno proto, aby měli smluvně dlouhodobě zajištěnou ornou půdu. Přece nedovolí, aby vlastníci zemědělských pozemků brali 90% přímých plateb a ještě 400 eur za hektar ročně.
Těšíme se, jak současní kolchozníci za peníze Bruselu určené na obnovu a údržbu krajiny, pečlivě a přesně podle map vytyčují a obnovují polní cesty, rozměřují mezi nimi jednotlivé parcely vlastníků, osazují je hraničníky, obnovují meze a osazují je trnkami a šípky, převádějí zpět ornou půdu v původní louky a pastviny, obnovují lesíky, aleje, stromořadí a zakládají opět přírodní niky v původních místech, kde je neplodná půda atd.
Dobře víme, že ti, co mají půdu pronajatou, ji mají jen za účelem rostlinné výroby, tedy k ničemu jinému než k soukromému byznysu, velkotovární výrobě na cizím výrobním prostředku a že tak nikdy neučiní.
Přeměna družstev na akciové společnosti je hrobem zemědělství vůbec. Žádný akcionář dividendu neuviděl a ani neuvidí, protože o akciové společnosti rozhoduje její vedení, zisk je spotřebován na odměny představenstva a nikoliv rozdělen těm, kteří tvoří majetkovou podstatu společnosti. Kapitál se pro akcionáře nekapitalizuje a tedy ani nerozděluje. K čemu jsou současným zemědělským akcionářům prapodivné akcie, když nic nevynáší, ba majetková podstata se vytrácí a stále více zadlužuje. K čemu slouží takové podnikání, když o majetku druhých rozhoduje ředitel nebo předseda představenstva.
Většina zemědělského majetku byla bez vůle jejich vlastníků vyvedena zcela v rozporu s platným právem z družstevních podniků (které byly ze zákona po transformaci družstev správci tohoto cizího majetku) mimo jejich působnost a hmotný majetek byl bez vůle jeho majitelů přeměněn na bezcenné „pseudoakcie“. Z družstva se totiž dá vystoupit a vzít si zpět svůj majetek, včetně výpovědi pozemků z nájmu a kapitalizovat tak svůj majetek s rizikem vlastního podnikání. Současné společnosti obhospodařující zcela cizí majetek za něho žádná rizika nenesou a benevolence právních předpisů dovoluje se oddlužit dalšími a dalšími převody čistého majetku do nových společností.
Správci cizího majetku v průběhu doby straší (a budou dále asi strašit) vlastníky zemědělského kapitálu jejich vlastním majetkem, budou jím dokonce jejich vlastníkům vyhrožovat, nebudou-li plnit příkazy nájemců. Je tak paradoxně doveden do dokonalosti princip, že nájemce má více práv, než samotný vlastník, který se tak stává „nadvlastníkem“.
Co musí v současné době takový nadvlastník především dělat?
Je povinen si za peníze z vytunelovaných družstev zakoupit do svého osobního vlastnictví státní půdu od Pozemkového fondu na třicetileté splátky s nejvyšší splátkou 100,- Kč ročně za hektar. Po dobu splátek není povinen platit daně z půdy a nenese žádnou odpovědnost za škodu způsobenou výkonem jakéhokoliv práva na těchto pozemcích. Stát je však povinen takovému kupci platby mnohonásobně vrátit podle sucha, srážek, větru, množství hrabošů a vedra s možností dalších atmosférických a biologických důvodů.
Autor: Karel Ferschmann, starosta obce, František Spal, místostarosta, Marie Nová, zastupitelka, Jiřina Vašková, zastupitelka
