Průvod maškar započal srazem na návsi v sobotu, dne 24. února 2007 v 10 hodin a prošel tradičně Němčovicemi a Olešnou.
Docela příjemné počasí včera přivítalo masopustní maškary na němčovické návsi. Na schodech před obecním úřadem všechny přivítal starosta pořádajících hasičů, pan František Solar a po nezbytném fotografování, se pak dal průvod masek do pohybu. Tradiční návštěvy u sousedů provázel smích a veselí, hudba a tanec. Všude, kde byly maškary očekávány, bylo připraveno něco k zakousnutí, něco k zapití a do kabelky obstarožní nevěstky přibyla i nějaká ta pětka. Žaludky účastníků se postupně plnily jednohubkami, chlebíčky, buchtami, bramboráčky, topinkami, zákuskami, chlebem se sádlem a cibulí a nechyběly ani tradiční koblížky, plněné marmeládou nebo tvarohem. To vše se postupně zapíjelo fernetem, becherovkou, pivem, vínem, vodkou, broskvovou, kávou, pak už i vodou. Náročný maraton skončil tradičně v hospodě u paní Ortinské, kde už byli všichni rádi, že je konec. Jo, holt takový masopust, to je opravdu náročná akce a ne každý vydrží až do konce. Všem účastníkům patří poděkování za udržování této tradice. Poděkování patří také těm, kteří maškary pohostili a podarovali. Postesknout si lze snad jen nad neurvalostí některých řidičů, projíždějících obcí při průvodu masek, kteří nezastaví ani na vteřinu.
Něco o historii masopustu:
Masopust byl třídenní lidový svátek, jeho vyvrcholením bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti „maškarádů“, jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny – něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna = šiml, kobyla, koníček, skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších. Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku „pochováním basy“ (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají). Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě. O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.
Autor: kafe
