Koblihy a kobližníci
Charakteristické pro masopustní období bylo především smažené pečivo – šišky a koblihy. Dělaly se prázdné i plněné mákem nebo povidly. Už ve středověku existovali specializovaní pekaři kobližníci, kterým časem konkurovalo stále víc venkovských výrobců a prodavačů koblih. Ti sice nebyli členy pekařského cechu a jejich produkce byla nelegální, zato měli levnější zboží. V domácnostech se tohoto pečiva vyrobila spousta především jako tradiční odměna pro maškary, které si je odnášely v pytlích stejně jako vejce, slaninu a maso.
Vedle podlouhlých šišek a kulatých koblih se smažily tvary vykrajované nožem (pracky, prsty, uzlíky, kohoutí hřebeny) nebo splétané z válečků (smaženice, křupance), které měly podobu různých uzlů, osmiček či věnečků. Z koblihového těsta se leckde dělaly pro radost malé figurky, ptáčci nebo husičky, jinde se smažili jen lžící vykrajované kousky nebo trhané cípky, zvané oříšky. Všechno toto pečivo bylo z kynutého těsta a recepty na něj jsou velmi podobné.
Koblihy či šišky
500 g polohrubé mouky, 40 g tuku (např. rozehřáté máslo), 40 g cukru, 40 g droždí, 4 žloutky, 2-3 dcl vlažného mléka, 4 lžíce rumu,špetka soli, na nádivku dobrá ovocná zavařenina, mák nebo ořechová směs
Vykynuté těsto se lehce rozválí na sílu přibližně 1 cm a kroužkem (6 až 7 cm) se naznačí budoucí koblihy. Na polovinu kroužků se do středu položí nádivka a na ni přiklopí z druhé půlky těsta vykrojená kolečka. Opatrně se přitlačí okraje a celé koblihy se teprve z těsta vykrojí. Ještě se nechají kynout pod utěrkou a potom smaží v oleji nebo tradičně v sádle. Do tuku se kladou vykynutou, vrchní stranou. Vrstva tuku by měla být tak vysoká, aby v ní koblihy plavaly. Při správném postupu by měly dokonce samy „přeskočit“ a otočit se na druhou stranu. Nesmažíme je příliš prudce, aby byly hotové i uvnitř.Po usmažení mají mít na bocích pěkný světlý proužek. Z tuku je vytahujeme drátěnou naběračkou, necháme okapat a dáme na papírový ubrousek, který vsákne přebytečný tuk. Nakonec se posypou cukrem s vanilkou.
Klasické koblihy jsou oválné, zdaleka to však není jediná možnost Z koblihového těsta lze tvořit nejrůznější další tvary podle místních tradic nebo vlastní fantazie. Většinou se ještě horké obalují v cukru
Boží milosti
Smažilo se i pečivo z nekynutého těsta, známé pod různými názvy jako listy, boží milosti, třísky, hobliny apod. Nejčastěji se připravovalo ve tvaru čtverečků, obdélníčků, koleček či květů. Pod názvem ratolístky nebo stříhánky se skrývalo pečivo z nudlového těsta krájeného do proužků, které se smažilo navinuté na větvičce nebo špejli. Na jedné straně byly pásky rozstříhané a pěkně roztřepené, takže se větvička skutečně podobala ratolesti s lístky.
Boží milosti
250 g polohrubé mouky, ořech másla, 2 žloutky, 1 celé vejce, šťáva a kůra z půlky citronu, 2 lžíce rumu, špetka soli
Zpracované těsto se vyválí na tenkou(2 až 3 mm) placku. Z ní se tvořítky nebo rádlem vykrajují různé hvězdy, kvítky, kosočtverce, kolečka a další tvary. Usmaží se v oleji a ještě horké se obalují ve vanilkovém cukru. Správné boží milosti musí být velmi křehké.
Složitějším, ale velmi dekorativním tvarem je růže. Vytvoří se jednoduše tak, že se na sebe složí tři různě velké vykrojené květy nebo hvězdy, které se k sobě přilepí bílkem a ve středu přimáčknou obrácenou vařečkou. Při smažení se zformuje pěkný květ.
Věnce a vrkoče
Tolik smaženého pečiva jako o masopustu se jinak během roku nepřipravovalo. Bylo to také proto, že díky zabijačkám měly kuchařky hodně sádla a přes zimu se v olejnách vyrobilo dost oleje – hlavně lněného a konopného (ten byl určen na svícení), od počátku 19. století také řepkového. Některé druhy, hlavně koblihy a šišky, se sice dělaly i jindy, ale ne v takovém množství.
Kromě smažení se masopustní pečivo také peklo, a to různé druhy z kynutého těsta, hlavně koláče, buchty, vdolky, věnce, rohlíky. Často, zvláště pokud se peklo ve větším množství pohoštění na tancovačku nebo na svatbu, ženy snesly suroviny a pečivo připravovaly společně. Při těchto příležitostech se zhotovovaly také dekorativní věnce a vrkoče. Jejich základem byl velký koláč nebo pletenec z těsta se zapíchanými špejlemi, ozdobenými malými panáčky, kolečky a jinými drobnostmi z těsta, ořechy, ovocem apod. K tomu ještě různé fábory a pentle. Složitější vrkoče byly i několikapatrové a sloužily jako ozdoba na masopustní tancovačce nebo na oslavě ukončení přástek. Malé vrkoče sloužily i jindy v roce – jako dárek děvčete chlapci za tanec, například na kateřinských zábavách, nebo jako mikulášský dárek pro děti.
Autor: Petra Šiprová
Zdroj: Webové stránky Waldorf Brno
