Pohrobci bývalého komunistického totalitního režimu a současní členové a příznivci nereformovatelné a zločinecké organizace KSČM se snaží v těchto dnech všemi silami uchopit protiradarové téma jako jednu z posledních šancí, jak oslovit mlčící veřejnost, zlákat ji na svou stranu a opět významněji zasáhnout do politického života.
Myslí si, že pokud budou demonstrovat, protestovat a vykřikovat hesla proti americké radarové stanici, získají tak podporu veřejnosti a později i volební hlasy. A dělají to beze strachu – nikdo je dnes nerozhání, nezavírá, nevyhazuje ze zaměstnání.
Cože najednou mají takovou starost o bezpečnost a zdraví obyčejných lidí? Dříve tolik obav neměli. Vzpomeňte jen na rok 1986, když vybouchl černobylský atomový reaktor, soudruzi nechali informovat veřejnost, že žádné nebezpečí nehrozí, přičemž museli dobře vědět, že mrak radioaktivního prachu míří na tehdejší Československo. Přece nemohli přiznat, že by soudruzi v Sovětském svazu udělali chybu. Teprve když byla radioaktivita naměřena, pak připustili, že část mraku spadla i u nás. Tehdy došlo ke kontaminaci zeleného krmení pro dobytek, obilí, ovoce, zeleniny a hub radioaktivním prachem. Takovou měli tehdejší bolševici odpovědnost o naši bezpečnost a zdraví. Mohl bych jmenovat řadu dalších případů, jenže, jak je vidět, začínáme všichni zapomínat.
Jako smyslů zbavení řádili v rokycanské sokolovně bývalí komunisté a estébáci, dnes důchodci. Dobře si ty samé obličeje vybavuji z téže sokolovny, jenže tehdy se psal konec roku osmdesát devět. Chvílemi mi tam připadalo, že kdyby měli v ruce zbraň, padly by snad i výstřely. Stejně tak, jako ve čtyřicátém šestém roce, tehdy komunistům také skočila řada lidí na lep na hezké řečičky. Následky trvaly čtyřicet let.
Vzpomněl jsem si, jak za bolševika, vždy, když přijel v květnu zástupce americké ambasády položit květiny ke zdi, kde bývala – ale už nebyla – pamětní deska americké armádě na budově tehdejšího národního výboru v Rokycanech, pravidelně posílali soudruzi na náměstí zametací vůz, aby hlukem a prachem narušoval pietní akt. Stejně tak nedávno v Mirošově, při návštěvě zástupce americké ambasády na místní radnici, dorazil na místo fekál, který měl Američanům ukázat, co si o nich soudruzi myslí. Což nevidíte podobnost?
Proto jsem osobně pevně přesvědčen, že protiradarové téma, tak, jak je v současné podobě prezentováno veřejnosti, je především politická záležitost, která je organizována a řízena komunisty.
Doufám, že naši starší spoluobčané neztratili zdravý rozum a hlavně nezapomněli na kruté bolševické praktiky, zničené životy několika generací a také na to, že nejen sovětská, ale i americká armáda nám pomohla ke svobodě. Bohužel, tehdy jen na tři roky.
Zaslal Karel Ferschmann, Němčovice
Autor: Karel Ferschmann
Zdroj: Rokycanský deník
