Jak se vodník do Němčovic dostal
To bylo tenkrát, když vodník ze slavného rodu Rožmberků byl na inspekční cestě za účelem přepočítat pulce, štiky, kapry a vůbec každého živého tvora ve vodní říši ve zdejším kraji. Zde potkal krásnou říční vílu tančit na břehu řeky Berounky. Ta víla byla prvotřídní tanečnice. Žádná druhá víla neměla tolik ladnosti, žádná jiná nedokázala zatančit takové kroky jako ona. Nebylo proto divu, že světoběžník z Rožmberských rybníků byl jejím tancem a krásou poblázněn. Zapomněl na povinnosti a oči měl jen pro vílu.
A tak se během let začali každé jaro v kraji rodit malí vodníci. Nejmladší z nich se jmenoval Kvído Žabinec. Jak běžela léta, malí vodníci dorůstali v statné vodníky. Každý z nich si našel v blízkém okolí svůj rybníček na bydlení. Jenom na malého Kvidlu nezbyla ani louže. Dospěl do let, kdy pokud vodník nemá svůj rybník, stane se z něho úhoř a musí odplavat do moře, protože v moři je místa dost. A to se Kvídovi rozhodně nelíbilo, protože slaná voda se nedá pít. Přemýšlel den a noc, až vymyslel udělat si důlek v zemi, nanosit do něj vodu z Berounky a tak si vytvořit rybník svůj. Ale ať se snažil sebe víc, nepodařilo se mu vytvořit ďůlek takový, který by mohl vydávat za rybník. Pokusil se bydlet ve studni, ale tam je voda studená a nežijí tam ryby. A v kanalizaci se mu taky nelíbilo.
Když už mu došly nápady, celý smutný si sednul u Berounky na veliký balvan a začal ronit slzy. Jak jeho slzy stékaly do řeky, začala být voda v řece slaná. Starý mrzout, ale dobrák od kosti, kapr Tonda Ploutvička si loknul této osolené vody a lekl se tak, až málem leknul. „Co to je?“ řekl si, ,,tak to teda ne! Z řeky si moře dělat nenecháme. To se musí vypátrat, co se stalo a hlavně se musí příčina odstranit.“ Začal plavat jako za mlada, dokonce i proti proudu, až se dopátral Kvída. „Co nám to tu děláš za nepořádky? Chceš si zvykat na slanou vodu než se z tebe stane úhoř a pošupajdíš do moře? Ty jeden uličníku, koukej toho okamžitě nechat!“ Našeho vodníčka tím dohnal ještě k větším slzám. Starý Tonda dostal málem mrtvici strachem o vodu v řece. Změnil tón a praví Kvídovi: ,,Přestaň nám už solit vodu. Neexistuje problém, který by starý Tonda Ploutvička nevyřešil“. Kvído utřel slzy a nos, nadechl se a povídá Tondovi: ,,Mně se vůbec nechce být úhořem a mazat do moře. Jenže kde tu mám sehnat nějaké bydlení. Každý rybník, každá louže už je obsazená. Kam se koukneš, všude už bydlí nějaký můj brácha. Copak za to mohu, že jsem nejmladší? Představ si mě, jak po večerech honím kondičku se žralokama. BRRRRR, to jsou ale vyhlídky!!! Fuj!!!“
Tonda Ploutvička uznal, že taková budoucnost za moc nestojí. Hlavně nevěděl, co je to žralok. Rozhodil ploutvemi po řece a každé ryby se ptal na nějaké to bydlení pro Kvída. Ryby v řece nevěděly nic. Celé dny mají dost starostí s tím, aby je vodáci neuhodili pádlem do hlavičky. Tak svolal Tonda radu žab. Za poslední léta se díky velké vodě a špatnému hospodaření zemědělců v kraji dostala k řece velká spousta cizích žab, čolků a jiné havěti kdoví odkud. Teď se to hodilo, protože jedna žába s velkou pusou pravila: ,,Byla jsem na cestě do Němčovic. Slyšela jsem, že voda je tam prima. Říkala to jedna vlaštovka, že místní starosta si žáby na rozdíl od vlaštovek hýčká. Jenže začalo pršet a já jako na tobogánu proletěla Olešnou a zastavila jsem se až tady. To vám povím, ten kopec je pro jednu žábu nepřekonatelný problém, ale pro takového vodníka v plné síle bude sranda kopec vyšlápnout. Já na tvém místě, Kvído, bych neváhala a šla bych prozkoumat terén.“ Panečku! To byla zpráva pro Kvída! Rozesmál se na celé kolo, každého radostí pusinkoval. “Kdo má rád žáby, musí mít rád i vodníky. A víš co žábo?“ praví Kvído, “Za to, že jsi mi tak poradila, já tě do těch Němčovic vezmu s sebou“.
Počkali si na vhodné počasí, takové kdy slunce nepálí, malinko z mraků mrholí, ale jenom malinko, aby se přes Olešnou nehnala velká voda. Zdařilo se asi čtvrtý den, co výlet naplánovali. S každým v řece se rozloučili, starý Tonda popřál výletníkům krásné mrholení a hlavně Kvídovi, aby si našel nový domov. Cesta nebyla tak dlouhá, za slabou hodinku byli v Němčovicích. Co tu nevidí?! Na návsi rybníček jak malovaný od Lady a nad rybníčkem víceúčelová nádrž. Ráj všech žab! A taky užovek a dalších plavců. Kvído se žábou zatleskali radostí a šli se ubytovat. Každý do svého.
Kvído si sedí spokojený u rybníčka, pozoruje cvrkot, poslouchá, co se kde šustne. Žába okukuje nové styly plavání od plavců v nádrži. Až uvidíte v nádrži plavat žábu kraula, je to ta co přišla s Kvídem.
5V (3x Vašková + 2x Vávra)
Autor: 5V
