Asfaltové silnice jsou pro nás dnes zcela samozřejmostí. Spíše nás vyvede z míry, je-li v nich díra a hubujeme na cestáře, že dělají svou práci špatně a jak je zase zima zaskočila, že nejsou peníze a proč se to neudělá pořádně. Nikdo z nás nepřemýšlí, jak to vlastně bylo dřív. Vedla tudy vždycky cesta? Kdy ji tu vlastně postavily? Kolik jim to dalo práce a úsilí?
Tak například takový malý kousek silnice z Němčovic na křižovatku s hlavní silnicí Rokycany – Liblín. Nikdo z nás už si nedovede představit, co takový malý úsek silnice dal naším předkům námahy a dřiny.
O stavbě této silnice bylo rozhodnuto v roce 1885. Vedla tudy totiž vozová cesta, která byla hluboká, úzká, v době dešťů především na jaře a na podzim velmi špatně sjízdná, v zimě dokonce nesjízdná. „Zle utýral se v tom úvoze dobytek a vozy rozlámaly“ uvádí doslovně v kronice němčovické školy tehdejší řídící učitel Josef Hylák. Cesta trápila všechny, a tak starosta obce Václav Spěváček se svými radními rozhodli následovně: Každý obyvatel obce podle výše přímých daní, které platí, postaví část silnice. Na 1 zlatku daně připadlo 132 cm silnice. Byl nalámán kámen v lomech Liblínského panství a v Olešné. Bohužel ne všichni se zapojili, a tak přes velkou snahu některých občanů, zůstala silnice nedokončená a brzy byla ve stejném stavu jako před celou akcí.
Potíže s tímto úsekem cesty setrvávaly po značnou část dvacátého století. Cesta spolkla hromady kamení, ale stále byla blátivá a v některou roční dobu velmi špatně sjízdná. Teprve počátek 70. let dvacátého století udělal tomuto trápení konec. Silnice byla rozšířena a vyasfaltována.
Text k fotografii:
Firma, která provádí montáž nových zemnících lan na sloupech vysokého napětí, které ukradli neznámí pobertové, si nedělá žádné vrásky s úklidem vytažené ornice koly jejích dopravních prostředků. Obecní úřad s firmou zahájí správní řízení o pokutě za znečištění komunikace. Nebo že by se jednalo o návrat do století minulých?
Autor: JItka Ferschmannová
