Chomle/“Vody prolomily podzemní stěny a uprostřed práce přepadly 30 horníků, pracujících na ranní směně na dole Ferdinand, majetku Leonida Koutského z Vejvanova,“ uvádí list ke katastrofě. „Bylo to o půl jedenácté dopoledne, když k neštěstí došlo. V jámě Ferdinand se pracovalo na předku mířícím ve směru k větrací, již zatopené jámě Prkénka. Tento díl nově rozšiřovaného dolu získal majitel dolu Kautský před měsícem koupí od Šternberských. Na pěti místech současně se drali havíři kupředu, když v těsné blízkosti Prkénky voda se vyvalila, mžikem roztrhla stěny, jako z mohutné protržené hráze nesla smrt,“ líčí a na jiném místě.
Článek také vysvětluje: „Na Radnicku jsou menší doly na uhlí a skoro melou z posledního. Kol Radnic je více jam, kde se už nekopá.
V roce 1931 zastaven byl důl David. Jeho chodby jsou v rozvalinách a tam, kde dříve pracovali lidé, tam je dnes velké podzemní jezero. Spodní vody stále přitékaly a stav vody na Davidu rostl. Třeba říci, že vody rostly skoro nekontrolovaně, nebo kontrolovány nedostatečně, a na okolním dolu si toho nevšímali. Tyto vody jsou příčinou neštěstí, které otřáslo krajem.
Jediný svědek, horník Jaroslav Pok ze Svinné, může o tom vypravovat. Jen on může označit místo, kudy příval vody přepadl Ferdinanda,“ uvádí Nová doba. „Pok ubíhal pryč. Cestou viděl havíře, který na něj volal, aby se zachránil. Byl to horník Triner. Také viděl nebezpečí a utíkal před ním. Než proud vody tohoto nebožáka strhl, Pok viděl ještě, jak voda ho unáší, sám měl štěstí, že se dostal ke svážné chodbě a tou proběhl. Nebohý Triner to štěstí neměl a je mezi utopenými v dole.
Pok byl první, který mohl sdělit, co se v dole děje. Za ním přiběhlo ještě 15 jiných,“ píší noviny.
První známka nebezpečí – teprve dodatečně si ji všichni uvědomili – se ukázala v neděli před katastrofou. Na předku se zřítily tři stropy. Z míst vylila se voda. Když přestala téci a udělalo se nové dřevění – pokračovalo se v prorážení předku až do soboty. Tehdy se vody v Davidu hnuly a prorazily stěnu do Ferdinanda. Odhaduje se, že mohlo jít o čtvrt milionu metrů kubických vody. „Náraz vod byl tak prudký, že v jednom starém otvoru na Davidu vystříkla voda z jámy. Na jiném místě, ve vsi na dvoře, pozorovali, jak zem se zachvěla, a slyšitelno bylo, jak je vzduch zemí nasáván do hloubi. Jak se voda vylila z míst dříve zatopených, vznikla tu prostora s řídkých vzduchem a zemí – pískovcem – nasáván byl vzduch z povrchu,“ uvádějí noviny.
„Po zatopení Ferdinanda voda stále stoupala a ještě čtyři hodiny po neštěstí bylo naměřeno, že hladina vody v těžní jámě na Ferdinandu stoupla o tři metry. Dílo zkázy ovšem bylo již dávno před tím hotovo. Jak se později ukázalo, voda zatopila celý důl. V těžní jámě vystoupala až do výše 42 metrů, na Prkénce bylo naměřeno od povrchu otvoru k hladině 28 metrů a na Ferdinandu podobně. Jen první z horníků, kteří měli to štěstí, že se dostali na svážnou cestu, měli naději uniknout. Ale i oni zápasili s dravým živlem. Horníci Jaroslav Šefrhans z Vejvanova, František Bezstarosta z Jablečna a Antonín Fišer z Němčovic nezapomenou na svůj zápas pod zemí, když s napětím všech sil unikali vodě a zachraňovali životy. Šli proti vodě po krk, jen ta okolnost, že dovedli udělat několik desítek kroků v rozhodném okamžiku, je zachránila.“
Podle údajů se do dolu hrnulo 7 kubických metrů vody za vteřinu. To znamená, že nejbližších asi 2700 metrů chodeb zaplavila patrně v necelých 15 minutách.
Autor: (naš) (elf)
Zdroj: Rokycanský deník
